Rokycanské krpály MTB 28.4.2018

V přípravě na letní výkony jsme vzali biky a jeli na vyprodaný závod Rokycanské krpály. Doporučený závod Pištou, očekávané nádherné výhledy, nějaké brody, dobře značená trasa.

Na místě jsem byl zaregistrovaný jako poslední náhradník, stavím se na start se zhruba 100 bikery (116), vidno, že někdo to bere vážně, ale vzadu bude i hrstka turistů podivujících se nad nečekanou návštěvou jejich lokálního závodu.

 

Rokycanské krpály 2018

Městem se mělo projet v balíku, ostrý start někde na okraji Rokycan. Již tempo během města dělilo peloton, vepředu houf 30 jezdců, vzadu už vláček, ten se nadělil v prvním nesjízdném stoupání.

Skupina se mi trhá, jedu sám, za mnou 2 jezdci spoléhající na můj tah. A první špatné odbočení – z cesty se mělo skočit rovnou ze stráně mezi stromy, to jsem nečekal, jsem o 2 dál. Během tohoto nebo následného sjezdu mezi kameny a kořeny ztrácím jediný bidon (na 3 km už tam nebyl, zbytek trasy cca 49 km za slunečného počasí budu muset vydržet).

Během dalších sjezdů zjišťuji, že překonávání terénu na 29 je jiné než na mých 27,5, prostě mi z kopce ujíždějí. Další špatné odbočení absolvuju ve skupině, nikdo neviděl značení, vracíme se, takže rovnou dodám, že když jsem pak jel sám a dlouho neviděl značku, byl jsem psychicky značně napnutý. Do třetice jsem ještě jednou zabloudil, to jsem ale odhadl hned za zatáčkou a rychle se vrátil. Tím směrové potíže ukončuji a pokračuji v krpálech , naštěstí po polovině trasy je enduro sjezdů stále méně, ale mám větší a větší žízeň, krmím se gelem, který nemůžu zapít. Musím vzpomenout na cyklistu s trikotem Tinkoff – ptám se na asfaltovém úseku 5 lidí ve skupině, jestli by mi dali loka, maličko cucnout, že už 25 km jedu na sucho, většina z nich 2 plné bidony, koukají před sebe, konkurence, manager zakázal, nemluvim, jedu! Takže mi lahev podává pán, který má jen jednu a v ní asi půl deci šťávy.  Jako jediný ze skupiny, možná z celého závodu, zastavuji na první a poslední občerstvovačce a leju do sebe vodu, pak další… (tady ztrácím skupinu a dalších asi 5 pozic).

Před Rokycany jsem jel už dlouho opuštěn, zažírala se mi únava. Pišta si mě ještě s jedním dojel, zacinkal na mě zvonkem a povzbudivě pozdravil, měl jsem co dělat, abych je ve sjezdu poslední loukou uvisel. A konečně asfalt, nastupuji, dělám si radost, ženu – 15.v kategorii z 34, 33. celkově z 116, v čase 2:34:16 (čas vítěze KANTNER Michal 2:07:40)

Resumé: výhledy jsem neviděl, kolo vhodně nezvolil, napoprvé nečekal takové sjezdy a odbočky k nim, nevěděl, že jedním bidonem riskuji dehydrataci. pivo a guláš dobrý, celkově trať Brdy moc pěkná.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *