CZECHMAN MČR střední triatlon 1,9 90 21, půlželezňák, 70.1 report

Prvním Áčkovým závodem roku byl CZECHMAN, poloviční distance 1,9 90 21

Vyjíždíme v 5:30 s Kubou z Krásna směr Hradec, v 10 se registrujeme, nebo vlastně vyzvedáváme čísla, která jsme si zaplatili půl roku předem. Areál poloprázdný, depo prázdné, na nekonečný stojan věším třetí kolo v depu.

A docela to frčí: Převlékání, skládání do tašky na kolo, do tašky na běh, pokec se známými, záchod, rozprava, zase záchod, protažení a dumání nad puchýři… To už se kolem motá dalších pár set atletů, ale do přihlášených 700 je to zatím málo.

PLAVÁNÍ: Jde se na pláž. Tak tady byli ostatní, stojí v řadách u vody, pozoruji je jak David Attenborough tučňáky a kradmo se proplétám k vodě, které se dotknu 10 minut před startem, což vím přesně, neboť moderátorovy pokyny právě ukončují rozplavby. Dám tedy pár temp a otáčím, když na mě mává pádlem kanoista. Stavím se zhruba do páté řady. (Já bych se na téhle fotce našel. No a přestože jsem si myslel, že jsem dost vzadu, takhle to vypadá úplně jinak.) Probíhá show, představování celebrit, mávání fotografům, teď udělá „Úá“ ženská část, teď mužská a teď fanoušci. Minuta do startu – naplavte na startovací čáru. Start!!! Dlouho čekám než se ty řady přede mnou rozjedou a vytvoří mi prostor, abych se mohl položit ve vodě. Přijde mi to kuriózně pomalý, soustředím se na bod na horizontu, místa kolem minimálně, jsem zapasovanej mezi 2 borce v úrovni jejich pasu a na nohy mi naplouvá další atlet. Ze záznamu tepové frekvence je jasný, že v tuto chvíli jedem na maximum, držím se mezi nimi, aby mě neutopil ten za mnou. Voda víří, dech jen tak tak, situace se ještě zhoršuje s bójkou, tou zbytečnou orientační bójkou na rovném úseku trati. I k ní se totiž plavci sjíždí a vytváří nový absurdní tlak, takže nanovo kopání, lokání, naplavávání. Tohle chce mít opravdu ozkoušené, protože je to fakt na kebuli a nejradši bych z toho vystoupil. Říkám si ale, že po zatáčce se to uvolní, tak jako v ostatních závodech. Zatáčka je za 750 metrů, to je v tomhle pytli blech nepříjemná distance, ale jsme u vytoužené bójky, správně předpokládám ještě vetší ale dočasnou loktovačku, která fakt přichází, a následuje další rovinka 850m, tady už tedy čekám klid. Minimálně polovinu té délky ale bojuji o pozici. Jakmile někdo zpomalý, najíždím na něj, jakmile se mi někdo vplete pod ruce a zpomalím já, najede někdo na mě. Je to vopruz, nicméně tempo i dech se ustálil a jedu v pohodě. Od poloviny už by se dalo mluvit o klidné cestě. Od druhé bójky volím plavbu do cíle úplně na okraji pole a doplavu 0:34:15 (180.místo). Neotáčím se, moderátor čte jména a mluví a nějaké 200. pozici.

Depo1: sundavám neoprén přes Fenixe (monstr hodinky), což byla otázka, zda vyjde. Beru tašku, vyndavám jen helmu, nacpu tam neoprén a volám na asi 5 chlapů stojících v okolí, kam že mám dát tašku. Nikdo nereaguje, nenápadně ji tedy odvaluji od těla, pronásledován obavou, že za každou chybu budu penalizován. Běžím pro kolo, vybíhám s ním na silnici, naskakuji, obouvám se v pedálech a jedem.

KOLO: Jsem zmaten, jak nemám jet někomu v háku, když nás tam vyběhlo asi 10 najednou, takže chvíli vedle sebe, chvíli blízko u sebe, což je obojí zakázané a hle na třetím kilometru právě mě přijede okřiknout rozhodčí. Nutno podotknout, že mě to vyděsilo a příkladně projetý zbytek tratě mám panický strach, že mě dostanou 🙂 Makám, předjíždím, trať placka, asfalt výborný, případně dobrý, technicky banální, zatáčky se dají jezdit na hrazdě, 2 stoupání jsou takové brdky, v nichž by ani Šťáva nezaložil segment, ostatní ovšem jdou ze sedla a ztrácejí pozice, asi ta disková kola cosi váží. Horší je ovšem vítr, ten se na té placce projevuje výrazně. Kontroluji po 15 minutách přísun tekutin a jídla, teplota stoupá, slunce žhne, je 31 stupňů. V druhém kole trochu zpomaluji, pole se roztrhalo, už není takové vypětí předjíždět mimo hák několik jezdců.  Na občerstvovačce chci jonťák,  ale dostanu vodu, zdá se, že ta mi trochu pomáhá, chlemtám a polejvám se, paráda. Nikdo mě předjížděním nehecuje, nebo jen ojediněle nějaký statisícový stroj, a to si kladu si otázku, kde se vzadu vzal. Ještě dostanu jedno varování od rozhodčího, to když koukám na své přední kolo, týpek přede mnou přestane šlapat, kouknu doleva, jestli můžu předjet, tam motorka a hned že prej předjíždím v jeho zóně. Vysvětluji za jízdy face to face rozhodčímu, že jsem nevinnej jak Mirek Dušín, že předjížděný odpadl a ještě teď nešlape, ať mi dají pokoj. Napínavé rozhodování končí výhružným gestem a zrychlením motorky. Dojíždím plný sil a v dobré náladě, předjel jsem jich dost, čas 2:35, což je 35.pořadí ze všech.

DEPO2: sedám si k tašce s keckama, koukám, že speciální voděodolné náplasti na puchýře už na patách nemám, vyndavám je tedy z tašky, ale nemůžu z nich sundat celofán, protože se mi klepou packy. Koukám střídavě na puchýře, náplast, puchýře a periferně vnímám probíhající běžce. Což mi nedá, navlékám ponožky bez náplastí, odhazuji tašku a valím. (ještě postřeh: Kameraman přede mnou v depu čape kameru a běží ke mně, za ním popobíhá redaktor a křičí na něj: „To není on!“)

BĚH: Slyším moderátora z repráků, že po depu je na trase běhu sprcha, kde se můžeme zchladit. Tak se moc těším a hnedle, když už jsem u ní, moderátor nahlas uvažuje nad tím, zda je dobré mít na půl maraton mokro v keckách hned od začátku? Takže sprchu a velkou louži pod ní míjím a pokračuji zalykající se vedrem, žízní a nepoznanou bolestí. Běžíme v takovém chumlu, tempo 4:32, což je nesmyslná rychlost, po cca 2 km občerstvovačka, piji jonťák a je mi blbě, příčina neznámá, pocit divný. Nohy ujdou, dech ujde, něco ale nehraje. Mimochodem je mi tak, že ignoruji puchýře na patě a spáleniny na chodidlech. První otočka hrozný, proběhnutí stadionem hrozný, zpomaluji výrazně 5:27 a probírám se na druhé občerstvovačce, kde jednak vypiji 2 kalíšky vody a dalšími se poleju. To je asi poprvé, kdy se napiju, že přijímám víc loků. Z postupné agónie se vysvobozuji, což je procitnutí, v kterém už doběhnu průměrkou 5:18. Zbytek běhu už se rozptyluji ostatními, pokřikuji na mé známé a známé obecně. Chlemtám vody, poprvé v životě odhazuji gely, že už je nechci 🙂 Nevolnost jsem vyhodnotil jako žaludeční, do příště nutno prokoumat. Nakonec tedy dobrý. V posledním kilometru si dám 4:32, takže spurtovačka do cíle, jakože jsem fit. Dobíhám rozpumpován, velmi spokojen, že je konec. Běh 1:50.

Na Kubu čekám ve frontě na masáž a následně na stole šikovné paní. Ta se diví, že se dá jet na kole 90km.

No a resumé: 35. v M40, 131. celkově, 35. na kole. Čas 5:06

700 přihlášených, 181 v kategorii M40, 60 nedokončilo

5:06:10,2 plavání: 0:34:43,5 (M40:47 / 181) depo1 0:02:12,3 (1) kolo 2:35:59,3 (6 / 35) depo2: 0:02:16,3 (3) běh: 1:50:58,8 (49 / 177)

Doma jsem v 22hod., cestou si kupuji kebab a dávám 3 chlazená piva 🙂 to už mám ale hodně dost

fotky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *