Lázeňský triatletování: Železný dědek v Mariánkách a Kiwi ve Varech

Železný dědek, Mariánské Lázně 28.7.2018

silniční: 0,5 – 40 – 5

Z dovolené jsem si přivezl asi 2-4kg navíc, před odjezdem jsem se dlouho nevážil, takže těžko říct. Optimismus ovšem značný, neboť jest zrelaxováno a v Čechách panující tropy jsem si předtrénoval běháním v úmorném vedru u moře.

Vyplaval jsem ze středu pole, ale bohužel vpravo nebyl nikdo, kdo by mě vedl, takže jsem se musel koukat na cestu, před obrátkou v půlce jsem neměl komfortní pocit. Obrátka je běh po suchu, kde jsem viděl, jak mi ti 3 přede mnou výrazně utíkají na suchu :), tam jsem nikdy nezávodil, takže jsem se tomu poddal a začal ztrácet. Vyplaval jsem tedy 4., depo rychlé, na kole nazouvám staré mtb tretry na 3 pásky, protože se během cesty bude přebíhat provizorní  stavební lávka na rekonstruované silnici. (*jak by asi bylo obtížné naplánovat jinou trasu, když tato míjí 2x silnici 1.třídy a to v nejméně obydleném okresu EU – Tachov, kde jsou jinak jen pole, lesy a pustiny). Jedu sám, před sebou vidím siluetu a ve stejné vzdálenosti 2 za mnou. Po 5km volím čekat na dva a jet ve skupině. Tím jsem si ve skupině s sebou vezl konkurenta z kategorie, nedalo se už ale nic dělat. Dojíždíme mladého odpadlíka Filipa (ten se neudrží), pak Merleho, na Kubíčka v čele už nemáme ani jako fungující skupina. Předvedu rychlé depo, vybíhám za Norbertem S., mám v plánu za ním uviset a pak se uvidí. Po 1 km mi ale dochází, tempo 4:00 bylo nad mé síly, takže Norbi zdrhne, Merle mě předběhne, zcela vypouštím, vidím, že už místo udržím. (Tak 800m před cílem se ještě zjeví někdo za mnou, takže nakonec dřu do kopce, abych nepřišel o umístění, a bylo to těsný)

2.v kat za Norbim

Kiwi triatlon 2018 Karlovy Vary

0,5 – 23 – 3

Distance 3 km běhu mě vyzývaly se vytáhnout, proto jsem se dokonce v týdnu vydal do Varů projet si trasu. Zákoutími mě táhl Jungy. Trasa nepřehledná, hodně zatáček, změn povrchu, do půlky stoupání, drsná kořenová pasáž, no nevypadalo to dobře. Dva dny před závodem jsem si koupil nové kolo, najel jsem asi 15 km a rozhodl se vzít ho na Kiwi.

Plavání v koupališti Rolava, startuji rychle, o trochu lepší pocit než minulý týden, v druhém kole mě dochází síly, ale kupodivu vyplouvám na 1.místě v kat., nutno dodat, že Pavel Vojta byl hned u mě a v depu mi nadělil i pěknou ztrátu. Na kole jedu sám, konkurenty na rovinkách vidím před sebou, předjíždím nějaké místní plavkyně a plavce. Hrklo ve mně, když mě v kopci převálcoval Pavel Chren, nevěděl jsem, jestli je to tím kolem, že se asi vleču na jiných převodech, tak jsem ho chtěl chytit, ale v technické pasáži mi ujel. Nicméně plán byl držet se ho a nechat se dotáhnout dopředu. Pššššššssss, dlouhý nepříjemný pšššššššš, 10.km tratě. Na novém kole byla vzadu duše a ta se teď kvapem vypouštěla. Jak rychle to mozkem prochází a dochází, že nemám nic s sebou na opravu, ale i kdybych měl, je po šancích. Zastavuju, ještě rychle sundavám kolo a ukazuji ho projíždějícím, aby bylo jasné, že mám defekt a žádám materiální pomoc. První závodníci mě jen minou, někteří další reagují a nemají materiál, nakonec zastaví chlapec a dává mi bidon plný pumpy a lepení. To už jsem výrazně demotivovaný a trvá mi dlouhé minuty pochopit, že nenafouknu takovou díru jen tak touto pumpou a neodhalím díry, hledat ji musím pohledem. Naštěstí zastavila další atletka a vyndavá duši, upadne ji další vybavení, tak jí to s díky sbírám a těším se na rychlou opravu, teď už mám vše, novou duši, pumpu, jupí. A koukám autoventílek, fíha, tak ono to tam nejde, zkouším znovu, no nejde, přes tu malou dírku v ráfku tohle neprocpu. Balím duši, vybaluji svou a zase hledám dírku… atd. 23 minut. Veškerý sortiment si musím narvat do kalhoty, nemám žádné kapsy na bidony a duši. Ještě stále projíždí účastníci „zájezdu“ a jsou stále ochotnější a hovornější.

V závodě pokračuji relaxačním tempem, dám si sváču, vezu se s nějakými děvčaty, chci je táhnout, ale bohužel to nejde, opravdu jim to nejede. Ještě s sebou seknu o zem na louce, najdu u toho cyklometr, přidávám ho do kalhot ke svému nákladu.

V depu už je taková afterpárty, mezi koly si vyprávějí historky, jdou se poptat i mě na defekt, ale já to nevzdávám a vrhám se na běh. Ten si proběhnu tempem 4:20, to by bylo krásné dát vždycky a jsem v cíli.

No neúspěch 31.v kat. (z 34) /  102. (129) celkově, ale kolo za to nemůže, od té doby mám no tubes a je to senza 🙂

foto

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *