Sportisimo 1/2 marathon Praha – běžím na čas

Vrcholem sezony bude železňák, takže přitvrzuji v běžecké přípravě.

Kromě lokálních běháníček jsem si to zpestřil naplánováním 3 runczech běhů: půlka Pha, Půlka Vary, Marathon Pha.

Jedem Uskáči den předem: Jára, Zdenda

Spíme na koleji, večeříme v McDonalds, nakupujeme, na pouti Zdenda střílí na střelnici, Jára dává langoše z experimentální laboratoře testující schopnost žaludků, pak ještě hodně majonézovaný hranolky, já asi 50 banánů. Večer se kluci dívají na Colomba a usínáme cca v 22:30.

Ráno zamořujeme celou kolej a zřejmě blízké okolí čímsi nepsatelným linoucím se z toalet, sám se na tom podílím, sebekriticky a ostudně přiznávám, 6 násobnou účastí. S velkým štěstím se nám podařilo opustit budovu a čtvrť před totálním apokalyptickým chaosem, který později musel nastat.

Na start čekáme hodinku u parkoviště, ale je to mazané, znovu Colombo, protože pak velmi plynule projdeme toaletami, úschovnou a rovnou hrrr na start.

Na start doběhávám v ABCední rocvičovací akci, stále se blížíme startovní čáře, takové té, jak na ní stojí Afričani. No, je to kumšt, jsme fakt v sektoru A, rozcvičuji se bok po boku budoucímu vítězi. Kamery hledají objektivy zajímavosti, vrtulník brázdí pouťovou atmosférou nad hlavami. Zdenda říká, ať nikam nechodím, že se to teď smrskne, Jára už odešel, nevíme kam.

Davy se sestoupí k sobě, zní píseň z Rockyho. (chce se mi na malou, cizinec přede mnou močí do lahvičky v ruce), moderátor hecuje, pozoruji, že nemám signál GPS na hodinkách, tak je jako zvedám a protahuju se, viz foto. Výstřel – zní symfonická báseň Má vlast a hýbe se to kupředu (k čáře to mám 10 sekund), jestli jsem před chvílí váhal a zíral, teď se nesu v chumlu rychlíků ze sektoru A.

Běh:

Běžím za Zdendou, vedle Zdendy, před Zdendou, hodlám se ho držet, domluva zněla, usilujeme všichni o 1:30. Ustálí se to asi tak, že od 2 km běží přede mnou a já si říkám, že s tempem 4:10 toho budu mít brzy plný brejle. Docela se musím přemáhat, tak ale pořád se rozptyluji lidmi, vodou vltanskou, čtu reklamy, smichovský pivo tu maj, před otočkou vidím Keňany a záhy pidi Keňanky, no k pokoukaní to je, to jo.

Na 4.km se napiji a je to lepší, na 8.km Zdenda poleví, blížím se k němu a kupodivu ho předbíhám. Domnívám se, že teď jako protočíme a on poběží za mnou. Trochu polevím asi na 4:15 a se zodpovědností vodiče hledím vstříc dálkám. Jo a taky jsem se nějak efektivně zamyslel a řekl si, že gel pozřu teď, než na něj zapomenu.

Přeběh Vltavy, Národní divadlo, dav v centru – to je ta pěkná část, tam se mi taky podařilo nějak stabilizovat…. a utekl jsem. Dav běžců se procedil, aktuálně už jen jednotlivě odpadávají ti, kteří přepálili začátek. Odstupují vodiči… Hele předbíhám Keňany.

Od 16. Km si říkám, že je to už jen kousek. Nemám nikoho stálýho v mém tempu, držím průměr 4:14. Po otočce zpět do města se běží proti větru, je to otravná rovinka, ale -4 -3 do cíle, chci forsážovat! Zabírám, no tak úplně to nejde, ale rychlost drží!!!

Poslední kilák, mám pocit, že letím, je to klam, vrací se davy fanoušků, přišly se podívat, jak doběhnu… je to paráda, paráda !!!

1:29:18

4:14min/km

83.v kat, 500. celkově z 11500

skvělé na neběžce, návrat s KFC, doma chlebíčky pro matičku k narozeninám, dort, pivo, prostě rituály jako z Keňi.

Tělo drží, radost, spokojenost.

Druhý den se cítím v pohodě, jedu s klucíma na 112km kolo v kopcích, zavodíme, dupeme.

…následující dny zjišťuji poškození lýtek, úbytek energie, mimořádné vyhladovění, ale teď už je to fajn…

pěkný to bylo, pěkný. Fotky 1/2 maraton Praha

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *